Hřbitovy a goths

5. ledna 2014 v 7:00 | Lúmenn |  Články
12. října 2010

Nevím, kdo s tím přišel jako první - možná už nějaký šílenec v sedmdesátých letech, možná komerční propaganda současnosti. Každopádně hnutí gothic je neodmyslitelně spojováno se hřbitovy. V klasických definicích gothika najdeme kromě samozřejmé gothické hudby a módy i morbidní estetiku, s níž je spojována záliba v hororech, knižních i filmových, všelijakých bizarnostech a v neposlední řadě i s vycházkami na místa posledního odpočinku.
Je fakt, že atmosféra hřbitova má něco do sebe - stíny hrobů v podvečer, podzimní listí, poletující mezi náhrobky, ticho a klid, rušené jen tichými kroky a šustěním větru v korunách staletých stromů. No prostě nádhera... Ale tuto tichou, majestátní a lehce ponurou atmosféru si umí vychutnat kdekdo, nemusíte na to být gothik nebo magor, abyste na hřbitově něco takového cítili. Proto otázka nezní, zda gothici chodí na hřbitovy. Ta pravá otázka zní:

"Jsem gothik, protože chodím na hřbitov nebo chodím na hřbitov, protože jsem gothik?"


Vezmeme-li si první tvrzení, pak by se do gothické subkultury řadily především důchodkyně - jen v naší ulici bych jich napočítala aspoň pět. Znáte to, je ráno, sotva se vlečete do školy a kolem vás dusají zástupy paní s šedými (nebo ještě lépe fialovými), trvalou ondulací postiženými vlasy, v dlaních svírají věnce, smetáčky, svíčky, lopatičky, hadříky a květiny. Brána hřbitova se otevírá a ony vstupují dovnitř, dají se do uklízení pomníčků svých zesnulých manželů, rodičů, sourozenců, přátel či (bohužel) dětí. Štěbetají, drbou ("Zas ta Pincásková neuklidila ty shnilý kvítka, to by její Toníček neměl radost.") a nasávají atmosféru - ticho, klid, jen mrtví a armáda pečovatelek o hroby.
Ne, to asi nebudou ty pravé kandidátky na titul "miss gothic letošního roku." Dost možná ani netuší, že nějaká taková subkultura existuje a pokud tuší, řadit se k ní je asi poslední věc na světě, po které touží.

Zbývá druhé tvrzení. Možná to některé echt zlogothyky urazí, ale přiznejme si, že na něm něco je. Šli byste jen tak dumat na hřbitov, kdybyste si někde předtím nepřečetli, že to někdo dělá? Napadlo by vás si jen tak vyrazit na procházku s přítelem/kamarádem/psem mezi hroby?
Nechci nikoho nařknout z pozérství, o tom to není. Je to o tom, že jste někde někdy četli, že gothici na hřbitovy chodí. A došlo vám, že je to docela fajn nápad. Proč ne, výše popsaná atmosféra tam prostě je a větší klid v hlučném městě najdete jen těžko.
A protože jste magor, kterému nepřijde nic divného na tom, že mu pomalu pod nohama leží stovky tlejících těl a uren s popelem nebožtíků, klidně jdete. Černý kabát, bububu líčení, však to znáte, jen ať se ty babky nenudí a mají o čem povídat ("No viděla ste to, paní Vomáčková, ta mládež dneska..."). Když už tam jste, tak se párkrát vyfotíte, kamenní andělíčci vypadají docela dobře a po hrobech si dovolí šlapat (nebo třeba válet se) jen antikrist jako vy. Jste hustí, jste krémoví, jste cool. Jste gothik a proto se procházíte po hřbitově, vy můžete, vy chcete a nikdo jinej to dnes nedělá (důchodkyně nepočítáme). Bomba, žůžo...

Jo, gothici na hřbitovy občas chodí. Tvrdí, že přemýšlejí, prochází se nebo si chtějí jen užít klid, ale já i vy víme, že je za tím něco víc. Taková ta podvědomá, zasutá myšlenka - četl jsem, že to tak goths dělají, tak to dělám taky. Možná kdyby ten někdo, kdo to jako první napsal, že gothici chodí na rozhledny nebo do ZOO, byli by hřbitovy prázdnější, rozhledny by nechátraly a zoologické zahrady by nekrachovaly.
A přitom rozhledna má taky drsně zlou atmosféru - zkuste jít na rozhlednu v noci! Na jedné jsem byla a setkání s duchem sebevraha bylo na jednu stranu sice zajímavé, ale taky poměrně děsivé. Na hřbitově na ducha nenarazíte jak je rok dlouhý - a duch je "úplně nejvíc gothic věc," jakou si lze představit. A co takový vlk v ZOO. Nebo netopýr! Had, pavouk, sova, havran, piraňa... jedno morbidnější a děsivější zvíře než druhé!
Co tím chci říci? Inu, že vyznávat morbidní estetiku na hřbitově umí každej imbecil, co poslouchá Najtvišáky a Mensna, řeže se do pracek a tváří se hustohustě.

To, co dělá gothika gothikem ale není procházka po hřbitově, nýbrž hledání krásy v temnotě a temnoty tam, kde jiní vidí světlo. A v neposlední řadě se tahle subkultura chlubí originalitou. Tak buďte originální a hřbitovy nechte babičkám.

Pro pobavení - Lum a její šestnáctileté gothické (nevědomé a tudíž spíše metalové) zlozačátky.

No a tady už vkusněji o tři roky později na pařížském Pér Lachaise.

Na závěr shrnutí pro lenochy, co se jim nechtěl číst celý článek. Ano, pro tebe, co je ti patnáct, chodíš v černém a ujíždíš si na Evanescence:

Na hřbitov chodit:
- Obdivovat architekturu a zajímavé objekty.
- Kvůli pohřbům známých a příbuzných.
- Opečovávat dědečka/babičku/strýčka/pratetu/oblíbeného spisovatele...
- Na tiché procházky s někým, s kým fakt nechceme být rušení.

Na hřbitov nechodit:
- Chlastat. (To je nedůstojné a ačkoli to mrtvým nevadí, buďme slušní aspoň k těm živým, kteří budou muset ráno uklízet blitky z prababiččiny urny.)
- Fotit zlofotky.
- Válet se po hrobech a tvářit se zle.
- Dělat cokoli jiného a tvářit se zle.
- Vzývat temná božstva. (Pro tyto účely si dovoluji doporučit spíše ruiny, temné lesy, staré zříceniny, sklepení apod.)
- Ničit, krást, kopat do náhrobků a jinak poškozovat tato krásná a bezesporu fascinující místa.

Autorkou článku je Lúmenn.
Poprvé byl zveřejněn na jejím blogu 12. října 2010.
S typografií si pohrála Yanna Asia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Seraph Seraph | 5. ledna 2014 v 12:50 | Reagovat

Pěkný článek. Přijde mi to jako takové malé vlastní přiznání a tudíž i pokus o "otevření očí" podobných lidí :-) A naprosto souhlasím, protože pokaždé když vidím nějakou tu "supergoth" fotku, kde se slečna/mladík válí po nějakém hřbitově, tak mám vždycky chuť zakroutit dotyčněmu krkem (pokud ovšem nemá povolení nejlépe od samotného nebožtíka se po něm válet, o čemž dosti pochybuji).

2 Yanna Asia Yanna Asia | E-mail | Web | 2. února 2014 v 14:08 | Reagovat

Tento článek mi připomněl, že jsem se kdysi dobrovolně dívala na Výměnu manželek, ovšem její americkou verzi a to proto, že v ní byla uvedena "true goth ívl rodinka." Jedna věc, která mě vcelku šokovala bylo, že chodili na hřbitov na piknik. Rozložili si mezi hroby deku, všichni se posadili a dali si svačinku. To mi přijde jako jedna z těch věcí, které by se na hřbitově dělat neměly.

3 Moi-personne Moi-personne | Web | 22. února 2014 v 17:53 | Reagovat

Hřbitovy jsou vlastně parky, pro spoustu lidí z města je to jediná klidná zelená oáza, se mnou třeba mamka chodila na hřbitov, když jsem ještě byla v kočárku, protože to bylo jediné místo v blízkosti jejího tamějšího bytu, kde mohla nechat dítě nadýchat kyslíku ze stromů a ne splodin z aut (hm, třeba chození na hřbitovy od raného mládí opravdu cosi předurčuje :D). Nicméně tím tak nějak třeba ten piknik na hřbitově chápu. Jde asi spíš o důvod, proč to člověk dělá. Mamka to dělala z praktičnosti, ne z pokusu o stylovost. Kousek od naší chalupy dokonce přestavěli hřbitov na relaxační parčík s lavičkami (ostatky nejspíš odvezli a náhrobní desky ponechali jako dekorum). V Londýně v katedrále sv. Pavla zase mají kavárnu v kryptě atd. a tato místa jsou vysloveně určena k navštěvování. Navíc hřbitovy jsou často zajímavým historickým dokladem. Obecně nemám proti procházení hřbitovů vůbec nic (pokud je někdo neničí), ani proti jejich uměleckému stvárnění na fotkách, obrazech apod. (většina pokusů o zlohřbitovní fotky je dost směšná, o tom žádná, ale je i spoustu dobrých snímků), spíš v tom prostě nevidím nic extra temného (v pěkný den mi tato místa připadají až optimistická). Nicméně je pravda, že třeba klasické duchařské horory z 19. a počátku 20. století s tématikou hřbitova, umrlců, piteven apod. pracují často a touto literaturou se goth subkultura také inspirovala, čili i ono "temné a strašidelné" pojetí hřbitovů u goths mi připadá vcelku logické.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama