Gothická typologie aneb Válka uvnitř subkultury

17. února 2014 v 13:00 | Lúmenn |  Gothická subkultura
21. září 2008

Pozorování mi vždycky šlo a před nedávnem jsem si všimla jedné dost zásadní věci, která mi až do teď unikala. Že gothická subkultura není jednotná ví dnes už každé malé dítě. Ale že ta nejednotnost je vlastně dosti jednoduše klasifikovatelná, toho už si tolik lidí nevšimne.
V zásadě totiž v českém prostředí (a možná i jinde, ale nemohu soudit) můžeme nalézt tři typy lidí, kteří sami sebe považují za gothiky a to za ty jediné a pravé. Na základě toho vznikají týdny se vlekoucí debaty, co je goth a co není, kdo je víc goth a kdo míň, kdo je pozér a proč. Mrkla jsem jim na zoubek a pokusila se přijít na to, proč se všichni tolik nenávidí a osočují se navzájem ze špinění dobrého jména gothické subkultury.


TYP 1. - HUDEBNÍ GOTHIK
Charakteristika:
Člověk, kterého většinou k subkultuře přivedla hudba. Modlou je pro něj jakákoli gothic rocková formace, čím starší tím většinou lepší, zná názvy alb a sestavy kapel těch nejrůznějších gothic rockových legend a je skeptický ke každému, kdo nezná jména všech "banshees" od Siouxie Sioux.
Kde je nalézt:
Na internetu jsou reprezentováni zejména stránkami Darkentries. Jinak také na koncertech gothické hudby, někdy i na gothic parties, hraje-li tam dobrá kapela.
Proč válčí:
Pro ně je hudba tou hlavní asociací ke slovu gothic a co se týče "gothického smýšlení" hranicí jsou pro ně sedmdesátá léta dvacátého století, tedy datace vzniku moderní gothické subkultury. Dress-code, umění, knihy a filmy podle nich nejsou důležité, tím hlavním je nálada z poslechu hudby.
Proč je milovat:
Jejich pojetí gothic je jednoduché a přímočaré - hudba. Nezapletou se s vámi do metafyzických debat o věčném utrpení lidské duše a nenávidí jakákoli gothická klišé typu hřbitov, měsíc, krev.
Proč je nenávidět:
Řídí se většinou definici posloucháš gothic rock = jsi náš, neposloucháš = jsi pozér. Je těžké je přesvědčit, že tomu tak nutně být nemusí.


TYP 2. - DUŠEVNÍ GOTHIK
Charakteristika:
Člověk, který často ani neví, do čeho se namočil, když začal chodit v černé, mluvit o filozofických tématech a prezentovat na netu své depresivní a melancholické básně. Těmto lidem většinou někdo řekne, že se chovají či vypadají jako goths a až následkem toho se začnou o subkulturu zajímat. Jsou melancholičtí, zajímají se o tajemno, smrt a magii, většinou tvoří prózu nebo poezii, vyžívají se ve starých románech a básních, je pro ně důležitý estetický zážitek s gothiky.
Kde je nalézt:
Tu a tam si založí někdo takový web nebo diskutuje na různých stránkách. Na akcích se tolik nevyskytují, nepoznáte je rozhodně na první pohled.
Proč válčí:
Pro ně je důležitý pocit, který vystihují slovem gothic - tajemno, morbidita, originálnost, utrpení, smrt, rozjímání, melancholie. Slovo gothic podle nich nekončí a nezačíná svou historii před třiceti lety, ale před staletími.
Proč je milovat:
Jsou tajemní, nevyzpytatelní, zamyšlení. Většinou také velice otevření k debatám a neosočují všechny s pozérství pro nic za nic.
Proč je nenávidět:
Mnozí ani neznají gothickou hudbu a nebo za ni považují něco úplně jiného (vážná hudba, symfonický metal…). Moderní subkultura jim nic neříká, ztrácí se daleko v minulosti.

TYP 3. - PUBERTÁLNÍ GOTHIK
Charakteristika:
Mládě, které se teprve hledá a na internetu se dočte o gothice - krvavé, tajemné a děsivě lákavé. Oblékne se do černé, začne poslouchat Evanescence a poučuje všechny, že goths se neřežou pořád, jenom někdy, když je jim hodně zle. Nejsou to ani tak gothici, jako spíš děti, které doplatily na mystifikaci vytvořenou jinými dětmi a bludný kruh tak nikdy nekončí. Chtějí být zlí a temní, ale většinou jsou spíše směšní.
Kde je nalézt:
Zadejte na vyhledávači slova "ghotic", "ghotik", "ghotyc" a podobně a hned se můžete pokochat pohledem na desítky blogů, které šíří tuto nákazu. A nebo navštivte některou základní školu ve vašem městě.
Proč válčí:
Hudební gothici a někdy i ti duševní jim dávají co proto. Snaží se je přesvědčit, že to, co za gothic považují, jím vůbec není, ale puberťáci jsou nejzatvrzelejší živočichové na světě a tak čím víc jim někdo vykládá, že gothic nejsou Evanescence, krvavé obrázky, hroby ani černé vlasy, tím víc se tomu brání. Většinou se snaží přesvědčovat starší goths, že Bauhaus jsou pičovina a nejvíc goth jsou CoF.
Proč je milovat:
Je fajn, že svou pubertu ventilují vcelku zajímavým způsobem, pokouší se tvořit, odlišují se od mainstreamu tím, že aspoň trochu přemýšlí a nepřipojují se k masovosti hitparád pop music. Z některých časem snad i vyrostou metalisté, rockeři, gothici nebo alespoň lidé s vlastním názorem.
Proč je nenávidět:
Právě kvůli nim ztrácí gothika své dřívější kouzlo undergroundové subkultury a stává se masovou zábavou. Také jsou to oni, kdo šíří pověsti (žiletky, deprese, CoF) a klišé (hřbitovní pózy, zmalované xichty se smutným výrazem) a dá se říci, že i kazí subkultuře jméno.

Proč válčí první a druzí proti třetím, je jasné. Ale každý někdy dospíval a chtěl vyjádřit svou revoltu, nezlobme se tedy na tyto děti, že to dělají také. Můžeme je jen usměrňovat dobrými radami a doufat, že z nich něco bude.
Proč však válčí první s druhými je mi stále záhadou. Je to stejné jako se přít, zda je litrová sklenice, ve které je půl litru vody, poloprázdná či poloplná. Oba mají pravdu, ale každý se na věc dívá jiným způsobem, proto se nikdy neshodnou. Ti první mají hudbu a specifickou náladu, kterou vytvoří její poslech. Ti druzí mají svou náladu, kterou v nich probudí různé věci - tajuplná kniha, silueta hradu ve světle úplňku nebo třeba poslech Beethovena. Ale ta nálada je podobná, ne-li stejná.
Hudební gothik nosí černé oblečení a výrazné líčení, protože tak vypadají interpreti jeho oblíbené hudby. Smýšlí jinak a dívá se jinak, než většinové obyvatelstvo, protože ho to naučily písně, které poslouchá. On nalezl smysl v hudbě, čte mezi řádky textů a mezi notami, ztrácí se při poslechu hluboce posazených Sisters of Mercy, točí se ve víru smyčců a syntetyzátorů Cruxshadows a hloubá nad recitálem Petra Štěpána.
Duševní gothik, který celý svůj život postrádá vztah k realitě, se ještě víc odpoutá díky černé barvě, která ho skrývá a uklidňuje. Myšlenky, že svět není takový, jak ho vidí jeho rodiče, příbuzní a spolužáci, se v něm postupně ozývají stále hlasitěji, nezávisle na tom, co kde slyšel a viděl. On nalezl smysl sám v sobě, ve své odlišnosti a hloubavosti, čte mezi řádky v dílech Goetha, Poea a Riceové, ztrácí se ve víru svých myšlenek při pohledu na měsíc, točí se ve víru Bachovy fugy a přemýšlí, proč trápí sám sebe tím, že neumí být stejný jako ostatní.

Nechápou, že se sešli na stejném místě, jen každý přišel jinou cestou. Budou si nadávat, hanět přístup toho druhého a smát se jeho omezenosti. Možná ale jednoho dne pochopí, že to nemá smysl. Až černé lístky pubertálních blogů odkvetou, undergroundová Atlantida se zase potopí až na dno zakouřených klubů a poezii se navrátí její úroveň, pak gothici hudební pospolu s gothiky duševními budou lepit plakáty na akce, smát se morbidním vtipům a popíjet absinth, a zapomenou, že se kdysi kdesi hádali, že jsou jiní. Oni totiž dobře vědí, že nejsou, ale zatím ještě nedospěli k tomu, aby si to dovedli přiznat.

Autorkou článku je Lúmenn.
Poprvé byl zveřejněn na jejím blogu 21. září 2008.
S typografií si pohrála Yanna Asia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama