Okolí a gothika

15. března 2014 v 7:00 | Tammy |  Články
16. března 2011

Všichni, kdo chodí nějak neobvykle oblečení, ať už gothici, metalisti, punkeři nebo ostatní to určitě znají - více či méně nápadné pohledy, šeptání za zády, nevěřícný úžas nebo pohoršení. Někteří si dokonce dovolují pokřikovat a nahlas nadávat. Proč vlastně? Co je vede k takové netoleranci?


Samotným vzhledem to asi nebude. Ikdyž většina lidí nemá ráda všechno co se liší, hip-hopeři, bárbíny a podobné existence jim připadají normální. Tak normální, že se za nimi ani neotočí. Jsou to u nás vcelku běžné styly ošacení. Gothika a metal jsou ale na tom hůř. Já osobně když jdu po ulici potkám za celý den tak 5-6 hoperů a jen 2 metalisty. Gothici? Ti jsou většinou spíše zvláštností snad proto, že buď u nás ve městě nebydlí (a to je Ostrava velká, takže bych se divila) a nebo proto, že nemají odvahu. Já ostatně také ne, většinou se tak spokojím jenom s obyčejnými černými věcmi. Za život jsem gothiků naživo viděla asi 5. Jednoho kluka a 4 holky. Velmi ubohá kalkulace, musím říct. Shrnu to - lidé gothiku nepřijímají ze dvou důvodů. První je její nezvyklost a druhá - mylné informace.

Skoro každý, kdo chce, si už dokáže díky některým blogům zjistit správné informace, ale ti ostatní, kteří se o tuhle problematiku nezajímají, prostě nic nevědí. Všeobecně se považuje za definici gothů tahle otřepaná věta: Bledí lidé v černém, kteří jsou neustále v depresi, milují krev a smrt a jsou satanisti. Kvůli takovým bludům pak snášíme ty urážky a pohoršené pohledy. Jsou gothici, kteří jsou satansiti, jsou takoví, které smrt fascinuje. Možná většina, ale to neznamená, že půjdeme a někoho zabijeme, protože je to fascinující podívaná. To je hloupost. Vy taky máte rádi maso a nikdo se nebojí, že půjdete po ulici a schlamstnete holuba. Navíc - každá ves, jiný pes a jestli je někde různorodost, pak v gothice.

Ovšem tohle už se tady omílalo dokola mnohokrát, já se teď zaměřím jen na ty reakce, důvody už máme.

Jak jsem už psala, většinou chodím docela nenápadně, spíše jako metalistka, protože je to pořád o něco obvyklejší. I tak si občas vysloužím nějaké to pokřikování od ostatních. Na základce na mě pokřikovali: Metalistkoo! Což mi zase tak nevadilo, vždyť je to svým způsobem pravda. Pak na mě i chrčeli, asi napodobování chrapláku. Fajn, to už bylo spíš k smíchu :) Zatím mi nikdo nic neudělal, až na ty kecy, což je bod pro mě, protože jsou i takoví přehnaně nesnášenliví, co jiného klidně zmlátí.

Jen jednou jsem si tak vyšla hodně neobvykle - natáhla jsem na sebe síťované punčochy, černo-červenou sukni, šněrovací kozačky a nové saténové tílko se šněrováním. Teprve tehdy jsem si užila pořádné reakce, jaké jsem nezažila nikdy předtím. Jela jsem do knihovny s kamarádkou, pěkně do centra. V tramvaji to byla vážně zábava. Důchodcům málem vypadly oči z důlků, jak je na mě valili, dospělí mě ignorovali, až na pár kradmých pohledů a puberťáci - no, ti si "nenápadně" šeptali.

Párkrát jsem od nějaké té partičky slyšela řeči stylu:
"To je nějaký emo né?"
"Né, tyvole, to bude gotik!"

Alespoň slečna knihovnice byla velmi vychovaná, usmívala se a žádnými předsudky zřejmě netrpěla. Krom toho, ani já se nezapoměla usmívat. Nebudu přece podporovat ty řeči o tom, jak se gothici nikdy nesmějí :) To kdybyste mě viděli dneska v angličtině...

Jednou jsem si do školy vyrazila jen v těch punčocháčích, normálním černém tričku a sukni. Dějepisářka, která šla po chodbě málem narazila do stěny. To byla nááádherná podívaná.

S rodiči to tak horké nebylo, snad proto, že chodím ještě docela nudně oblečená a nemaluju se. Z lenosti. Začínalo to typickým:
"Musíš mít všechno černé? "
"Sundej si ty rukavice."
"V létě kozačky nosit nebudeš!!!"

A skončilo:
"Ježiš, vem si co chceš, mě je to jedno."

Rodiče to hold časem vzdávají...a já jsem hodně tvrdohlavá. Teď si ten černý čtvrt až půlrok ještě užiju a pak už se asi žádných reakcí nedočkám. Ale to nevadí, nějakých těch výstředních věcí sem tam se stějně nevzdám.

Autorkou článku je Tammy.
Poprvé byl zveřejněn na jejím blogu 16. března 2011.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izobel Izobel | 15. března 2014 v 19:03 | Reagovat

Goths jsem potkala za svůj život nespočet, chodím na akce, ovšem nejvíc jich stejně asi bylo na koncertu Blutengel. :) (No jo, německá goth scéne. :)) )

Jinak s reakcí okolí je to různé; Nejméně tolerantní bývají většinou teenageři, nejvíce tak ty lidé od 20-30 let. :) Dostává se mi jak urážek, tak lichotek, je to většinou vyvážené. :)

A nejvíce jsem středem pozornosti asi v metru. :D

S rodiči jsem to měla naprosto identické. :D

2 Yanna Asia Yanna Asia | E-mail | 13. dubna 2014 v 1:21 | Reagovat

Já mám s rodiči přetrvávající problém. Ačkoli se s mým strojením smířili, poznámky slýchám neustále a téměř bez přestání a vím, že si vždy představovali svou dceru v něčem jiném a že se mohou snažit, jak chtějí a stejně se s tím nikdy doopravdy nesmíří. Na vesnici, ve které oba vyrůstali, je to o to těžší, že každý zná každého a nosí se (a obzvláště za jejich mládí se nosilo) velmi podobné oblečení, které by nemělo pokud možno ničím vybočovat. Dokonce i když jen přijíždím s kufrem z internátu a vezmu si obyčejné modré rifle, abych nevybočovala, dívají se na mě jako kdybych byla z jiné planety a nikdo z nich jako kdyby v životě cestovní zavazadlo neviděl. Jak se potom tváří na glády, řetízky, obojek atd. si dokážete jistě představit. :) Oproti tomu v Brně nemám s ničím jako s předsudky takový problém, dokonce se mi několikrát stalo, že mi oblečení někdo na ulici jen tak pochválil, což je vždycky milé slyšet. Člověk si pak uvědomí, že ona pozornost nemusí být vždy vyvolána negativní myšlenkou, ale i obdivem odvahy lišit se od davu či touhou obléknout se podobně nebo zvědavostí, co to vlastně znamená a jaký je životní příběh daného gotika či podobné, spřízněné duše.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama