(Zlo)začátky s gothikou

19. dubna 2014 v 7:00 | Monica Otmili |  Články
1. února 2011 - 3. února 2011

Když jsem zjistila, co je hned na prvním místě ankety na příští Téma týdne, málem jsem dostala mrtvici. Jasně, gothic je nádherná subkultura, ale kdo o ní ví pravdu? No, zkuste zadat tohle slovo do vyhledavače a co vám vyjede... Dnes jsem zjistila, že už pravděpodobně na výhru nemá šanci, ale stejně vás moc prosím, než kliknete na danou nabídku, promyslete si, na co klikáte a co můžete očekávat v případě výhry vámi zvoleného témata. Možná se vám zdá, že stále tu pindám něco o pózerech, i když jsem začínala úplně stejně. Tak tedy teď se vám pochlubím, jak jsem s gothikou začínala já. Není to ani moc dávno. Teď už tedy pokud vás to zajímá, tak se hezky usaďte, a přečtěte si o zlozačátcích jedné (v době psaní tohoto článku) čtrnáctileté holky.


S pojmem gothic jsem se poprvé setkala na ozdravném pobytu, kam jsem jezdila pravidelně čtyři roky. Letos mě však doktorka nedala povolení... Jedna vedoucí se o to zajímala. Na mobilu měla pár gothic obrázků. Dnes bych jí musela říct, že polovina z nich patřila mezi tzv. dark art a ke gothic obrázkům měla dost daleko. Poté, někdy asi za dva roky byla v jakémsi časopice pro mladé reklama na gothic shop.

A jednou v dubnu, v mých třinácti, to všecko i se mnou začalo. Černou jsem měla ráda a "styl"s e mi prostě zalíbil. Neměla jsem to v hlavě však tak, že pokud chci být gothic, musím mít deprese, řezat se, hrát si na satanistku ani další některé hlouposti. Myslela jsem si, že jde hlavně o myšlení a o módu. Mimochodem, v rodině máme část metalistického zastoupení. I mě se metal líbil a v té době jsem hodně ujížděla na "gothic metalu" a hlavně kapele Nightwish. (Fíha, ty už jsem si dlouho nepouštěla.) No jak už název nabádá, navíc stačí se podívat do médií, zjistíme, že to bývá zařazované pod gothic subkulturu. (Ovšem to, že je to tak zařazované mylně, to už jsem nevěděla.)

Co se týče toho zmiňovaného myšlení, myslela jsem si, že je to hodně spjaté s ezoterikou, "pitváním" toho, co bude po smrti a vyvrácení faktu, že černá je smuteční barva. Samozřejmě jsem věřila, že gothikem se člověk rodí... Okolí si začalo zvykat na mojí náhlou změnou stylu. Ale nebojte, nevymýtala jsem gothic shopy, ale zkrátka jsem chodila čím dál víc v černé. Poznámky typu "Ty seš EMO?" jsem vyvracela a později úplně ignorovala. Stalo se mi, že se mě už pár lidí zeptalo, co to vlastně znamená být gothic. a já jim to vysvětlila (z vysvětlením mívá spousta pózerů celkem problém, jak jsem si později všimla). Ale neřekla jsem jim tu pravdu, ale to, co jsem si v tu dobu myslela. Pořád jsem žila v tom ideálu Gothic = Myšlení + Nightwish + černá barva. Naštěstí jsem si nemyslela, takové debility jako to, že gothici musejí být dáárk a ívl, tvářit se zle a trpět depresemi...

Celkem smutné, že se málo lidí dostane ke gothice právě přes hudbu, ale spousta přes mylné informace. Samozřejmě, že 99% toho, co jsem si myslela je hovadina. Hledání pravdy bylo celkem rychlé a šla jsem do toho sama od sebe).

Někdy na počátku prázdnin či v červnu jsem pronikla do světa blogování. Ne aktivně, ale začala jsem na určité blogy chodit. A byl to právě blog Lúmenn, jež mě zasvětil do pravdy o gothice. Zjistila jsem, že gothic je hudební subkultura a mezi gothickou hudbu rozhodně zmínění Nightwish nepatřili a patřit ani nebudou. Zjistila jsem, že nejde o žádné pitvání života po smrti, možná jen trochu jiný pohled na svět. Pohled někoho, kdo má co říct okolí, má otevřenou a velmi často kreativní duši, jež netrpí depresemi (to, že gothici trpí depresemi jsem si však nemyslela ani v době mého pózerství). Pochopila jsem, že to gothika není jen o hadrech a jakémsi myšlení a už vůbec není o ezoterice. Samozřejmě se probořil i ten mýtus o tom, že gothikem se člověk rodí. Objevila jsem spoustu nových, pro mě neznámých a taky skvělých kapel. Ze všech gothických žánrů jsem si nejvíc oblíbila darkwave, ovšem někdy ráda poslechnu i gothic rock či dark electro. Našla jsem pravdu, nemělo smysl si dál něco vymýšlet. Naučila jsem se rozlišovat dark arty od gothic obrázků. Lúmennčiny články mi otevřely oči a zároveň zvětšily zájem o gothiku, kterou už jsem viděla z jiného úhlu.

Vlastně jsem se ke gothice dostala také přes hudbu. Jenže přes tu špatnou. No zkuste se někdy kouknout na youtube na videoklip k nějaké písničce od Nightwish, schválně, kolik gothic obrázků tam najdete? A kolik těch, co jsou rádoby gothic? Já jich našla dost. Docvaklo mi tedy, že vlastně i já patřím k pózerům. To jsem rozhodně nechtěla. Za gothičku jsem se naštěstí přestala považovat. Vzhledem k mé vášni k metalu bych se už tehdá měla považovat spíš za metalistku a ne se cpát do něčeho úplně jiného. Jenže copak jsem tehdá něco věděla? S lidmi, jímž jsem řekla nějaké nepravdy jsem si dala opět srazy a pravdu jim vyložila. Tu skutečnou pravdu. Kupodivu to vzali v pohodě. Jěště budu muset něco napravit letos v létě.

Moje šílená "závislost?" chodit v černém oblečení z části pominula. Avšak černá jako barva mi zůstala. Je skvělá. Ale ne proto, že je gothic, ale proto, že se mi prostě líbí. Také rukavičky a jiné doplňkové blbůstky nosím ráda. Však spousta z nich byla koupena už v době, kdy jsem měla páru o tom, jak to vlastně s gothikou je.

Když se mě někdo zeptá, jestli jsem gothic, odpovídám, že nejsem, ačkoliv to tak někdy vypadá. Ale některou tu hudbu si ráda poslechnu. Při slově hudba ve spojení s gothikou na mě někteří lidé vyvalí oči a já si říkám, že gothika se možná až tolik nestala tak komerční, jak se zdá, aby lidé o ní věděli pravdu. Nebo je to snad dobře, že si stále zanechala tu svou skrytou tvář? Přeci jen to jednou byl undergroung (nebo že by snad ještě v tom dnešním světě byl?). Stala se komerční, a možná i celá ta komerce za to nesprávné zařazování a část pózerů může. Já se s tím také setkávala někde v článcích v časopisech. Na internet jsem sice měla přístup, ale rozhodně jsem jej jako zdroj nepravdy nevyužila. Možná je to tak dobře, třeba bych teď seděla v blázinci s pořezanýma rukama v rádoby depresi. A o Lúmennčině blogu bych nic nevěděla.

Chtěla bych Lúmenn moc poděkovat za to, že měla tehdá trpělivost všechny ty články o gothice napsat. Samozřejmě nejen u Lum jsem čerpala pravdivé informace, také Lilithen a Chloë Noir bych chtěla poděkovat. Je to stálo čas strávený u počítače, možná ani nedoufaly, že by to někomu mohlo otevřit oči, ale otevřelo. Děkuju.

A teď i já po blozích s články o gothice chodím a veškeré voloviny komentuju a divím se nad hloupostmi. Měla bych však držet hubu, vždyť sama jsem byla přinejmenším podobná. nebo mám šířit pravdu i přes to? Radši jo, třeba to jednou někomu taky pomůže, nebo si autor či kopírovatel uvědomí, že to hold není pravda a neměl by to šířit dál. Všimlki jste si u mě ńejspíš rubriky nesoucí název Gothic. Píšu o gothice jednak kvůli tomu, že mě se o ni zajímám, ale možná jsou v tom i procenta šíření pravdy.

Pravdu jsem našla, objevila jsem gothiku v úplně jiné tváři. Jak však kdysi řekla Onnea - člověk, kdo se dostal ke gothice jinak než přes tu pravou hudbu, i když ji později začal poslouchat, nebude mít nikdy ke gothice ten správný vztah. Nejspíš měla pravdu. Někde v hloubi srdce mi pořád ční ten můj začátek s tóny Nightwish, gothic obrázku ve videoklipu a s tím zvláštním tajemným pocitem z něčeho tajemstvím zahaleného...

Máte podobné "zkušenosti?" A myslíte, že je dobré poučovat pózery o pravdě?

Autorkou článku je Monica Otmili.
Vzniknul z původních článků (Zlo)začátky s gothikou a Hledání pravdyy o gothice.
Na jejím blogu byly původní články zveřejněny 1. února 2011 a 3. února 2011.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yanna Asia Yanna Asia | 1. května 2014 v 0:15 | Reagovat

Poučovat pózery o pravdě? Jak koho. Někdo si svou pravdu vymluvit nenechá, může argumentovat tím, že se subkultura stále vyvíjí a tak dále... A jiný si po jediném slově kritiky najde hodnotnější informační zdroj než ony "krvavé blogísky," o kterých tu také nedávno vyšel tvůj článek...

Co se týká podobných zkušeností, střetáváme se jen v několika bodech. Tím hlavním je, že ani já jsem se k subkultuře nedostala přes hudbu a i když tvoří většinovou náplň paměti mého mobilu, stále ji doplňuje i výběr z Gothic Metalu nebo openingy z Anime... Každopádně se ale za gotičku považuji a  nemyslím si, že by mi v tom bránil fakt, že neposlouchám pouze gothic rock.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama